Jak nepodlehnout syndromu vyhoření 1: Slona jez po kouskách!

Jak jsme již avizovali na Facebookové stránce, připravili jsme pro Vás několik informací o syndromu vyhoření a jeho předcházení. První článek z této minisérie je věnovaný Time managementu prostřednictvím motivačního diáře. Článek není reklamní, prostřednictvím webu RadiologickyAsistent.cz nelze diář zakoupit ani poskytnou na jeho koupi slevu.


Slona jez po kouskách a nevyhoříš.

Stali jste se radiologickými asistenty. Rozhodli jste se obětovat svůj život pro ostatní. Pomáháte jim, jste důležitou součástí jejich léčby, nabízíte slova útěchy. Sloužíte, máte desítky hodin přesčasů a nepořádek v jídle. Spánkový deficit doháníte v autobuse či tramvaji, mnohdy jsou na vás pacienti neurvalí a nadřízení nemají potřebu vás chválit. A pak přijdete z práce domů, kde čeká hladový manžel, hora (ne)vypraného prádla, manželka s vyčítavým pohledem na týdny nepřišroubovanou poličku a dům, ve kterém se snažíte vytvořit alespoň iluzi rodinného krbu, i když děti přijedou z internátu jen jednou za 14 dní s cílem „sežer, co se dá“. Nebo naopak, nemáte se domů ke komu vracet, protože vám víkendové služby a přesčasy berou veškerý osobní život a pokud nesbalíte tu modrookou sestru z ARO, skončíte s třinácti akvárii
a sbírkou knih na téma: Jak se nezbláznit z práce.

Možná že patříte k těm šťastným, které jejich práce naplňuje a kteří nemusí sloužit, možná máte na pracovišti nepříjemnou kolegyni, možná je váš šéf špatný manažer
anebo to máte daleko na kliniku. Ale určitě jste jako všichni ostatní ohroženi syndromem vyhoření.

Zdroj: http://www.medscape.com/viewarticle/844821
Syndrom vyhoření – Zdroj: http://www.medscape.com/viewarticle/844821

Stručnou prezentaci k tématu Syndromu vyhoření nalezlete ZDE.

Někdo se s pracovním stresem vyrovnává snadno, někdo vyhoří záhy po nástupu do prvního zaměstnání. Zjistí například, že platové ohodnocení zdaleka neodpovídá jeho představám, že služby nejdou dohromady s jeho koníčky a najednou chodí do práce s odporem.

Řada zdravotníků pracuje pod velkým tlakem a mnohdy už spíš ze zvyku než z přesvědčení dělá pro pacienty první poslední. Každý z nás má však své životní sny, přání a cíle. Jen málokdo se k nim však dokáže prokousat.

Na začátku myšlenky na tento článek byla dlouhá cesta v MHD a brouzdání internetem. Občas si ráda přečtu Forbes, jejich žebříčky patří k těm nejprestižnějším a články jsou opravdu čtivé. A tak jsem četla o českém diáři, do kterého si můžete malovat, nemá očíslované stránky ani předepsaná data a přitom funguje jako dokonalý motivační nástroj a stojí za ním dva mladí studenti/podnikatelé. A tak jsem je pozvala na kafe (a čaj).

Jiří Doležal a Jan Emler
Jiří Doležal a Jan Emler

Dovolte, abych vám je představila: Jirka Doležal a Honza Emler. Studenti Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, nejsou zdravotníci, natož radiologičtí asistenti, a přesto mají zdravotníkům co říci. Povídali jsme si hlavně o tom, co mohou moji kolegové udělat pro to, aby je práce pořád bavila.

Říkají, že je třeba trávit čas s přáteli a lidmi mimo práci. Pokud sami cítíme, že je v práci špatná atmosféra a jsme z toho deprimovaní a po práci ještě vyrazíme s podobně založenými kolegy na pivo, sejde se parta, která moc pozitivních věcí většinou nevymyslí. Všichni si navíc musíme udržovat kontakt s přáteli a známými i mimo práci. Popovídat si můžete i s kamarádem ze základky, kterého jste nepotkali roky, setkávání přece není jediný důvod k rozhovoru. A každý se po letech rád zasměje tomu, jak absurdní poznámky jsme dostávali.

To samozřejmě není žádná novinka, všichni to víme, jen ta realizace občas pokulhává. A právě s tím nám může pomoci Doller. Název motivačního diáře vznikl spojením příjmení Doležal a Emler. A jeho obsah zase spojením skvělých nápadů.

Diář Doller

Doller není jen tak obyčejný diář. Hned na první straně máte prostor pro svůj sen: Kým chci být za pět let? Chci být vedoucím pracovníkem, udělat si atestaci nebo naopak vedoucí pozici opustit? Chci mít k tomu doma spokojenou rodinu? Chci se vdát a mít dítě, ale neztratit kontakt se svou profesí? Nebo chci uběhnout maraton, zhubnout 15 kilo a udělat si masérský kurz? Ano, cokoli. Tato stránka vám totiž zhmotní vaše sny. Vezmete si pastelky, tužku nebo fixy a zvizualizujete svůj sen. Doller Vás nijak nekontroluje ani nehlídá, avšak na cestě za oním snem vám nabízí poměrně unikátní nástroj: hodnocení. Každý den, týden a měsíc zhodnotíte, co jste udělali pro posun k vašemu vysněnému cíli. Jirka s Honzou přirovnávají tento sen ke slonovi. Chcete sníst slona? Není problém. Nikdo však tohoto obra nespořádá k večeři na posezení. Zato si ho každý může rozporcovat na 260 kousků a každou neděli si z něj udělat svíčkovou nebo karbanátky.

Sám o sobě je však Doller jen elegantní zápisník. Bez vlastní píle a chuti něco udělat jinak jím bohužel taky zůstane. Ale člověk, který pracuje v nemocnici nebo na poliklinice určitě ví, že „úspěch je dřina, disciplína a práce se sebou samým.“

Diář vám tedy nezmění život přes noc, ale pomůže vám najít mezeru a začít něco pomalu měnit. Najít ztracené koníčky a zlepšovat se v nich, efektivně využívat volný čas, zkusit nové sporty. V Dolleru totiž nejde o plánování ale právě o hodnocení kroků, které jste pro splnění svého snu udělali.

Shrnutí uplynulého měsíce

Jak říká Honza, je jedno, jestli umíte kreslit nebo ne. Doller je váš osobní nástroj a nikdo jiný ho vidět nemusí. Svůj sen si tedy sami stanovíte a sami se k němu propracujete. A vedle radosti nad dokončením další lekce z angličtiny tak může být i váš měsíční rozpis služeb, nákupní seznam a číslo na barmanku ze sobotní oslavy. Autoři dolleru přišli na jednoduchou věc. Když svoje cíle vidíte, máte pak větší tendenci je plnit, protože jsou hmatatelnější. A vědí, co říkají, protože jim píšou tátové od rodin, že dětem kradou pastelky, aby si mohli kreslit.

Doller - kreslení
Kým chcete být za 5 let?

Oba autoři se shodují v tom, že v dnešní době je velmi těžké myslet sobecky jen na sebe a jít za svými sny. Vědí to moc dobře, protože jejich cesta za Dollerem, kterého prodali už několik tisíc kusů, rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou. Oba dva toho chtěli hodně stihnout, jenže den se nafouknout nedá. A tak si načetli informace o time managementu, vypustili nadbytečné, přidali užitečné a vám všem tím usnadnili práci.

Zdravotníci jsou jedni z nejvytíženějších profesí vůbec, znám jich hodně, i v rámci rodiny, takže vím, jak těžké je sebrat energii na vlastní zájmy, když jdeme z práce. Zkusme to s Dollerem a odhodlejme se ke změně. Žijme své sny.

Více informací naleznete zde:

www.doller.cz

www.managementmania.com

 

Autor: Jitka Smékalová

Autor příspěvku: admin

Radiologická asistentka, autorka projektu RadiologickyAsistent.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *